Příběh, který stojí za příběhem
Marie Duplessis, skutečná Violetta
Kdo byla pařížská kurtizána stojící za Traviatou? Marie Duplessis, Dumas mladší, román, divadelní hra a jak z nich Verdi stvořil Violettu.
Zajistěte si své místo pro Violettu ↗Dívka z Normandie
Marie Duplessis se narodila jako Alphonsine Rose Plessis 15. ledna 1824 v Nonant-le-Pin v Normandii. V patnácti se přestěhovala do Paříže a našla práci v obchodě s šaty. V šestnácti si uvědomila, že významní muži zaplatí za její společnost, a stala se kurtizánou. Sama se naučila číst a psát a sledovala zprávy, aby se dokázala zapojit do rozhovoru. Ke svému jménu si také přidala ušlechtile znějící Du. Její životopis čerpá stejně z literární postavy jako z pramenů, takže se detaily mezi zdroji liší.
Salon a pověst
Duplessis byla oblíbenou kurtizánou a také hostitelkou salonu, kde se scházeli politici, spisovatelé a umělci k rozhovorům. Jezdila na koni v Bois de Boulogne a navštěvovala operní představení. Nechala si namalovat portrét od Édouarda Viénota. Byla známá jako diskrétní, inteligentní a vtipná a po skončení vztahů si udržela přízeň mnoha svých mecenášů. Mnohé z toho, co se o ní dnes vypráví, pochází od literární osobnosti a ze soudobé legendy. Viénotův portrét ji zobrazuje s bílou kamélií připnutou k šatům.
Dumas mladší
Alexandre Dumas mladší, syn romanopisce Tří mušketýrů, byl jejím milencem od září 1844 do srpna 1845. Zemřela na tuberkulózu 3. února 1847 ve věku 23 let a její majetek byl v průběhu několika týdnů vydražen, aby se splatily její dluhy. Jejího pohřbu na hřbitově Montmartre se zúčastnily stovky lidí. Dumas napsal následujícího roku román inspirovaný jejím životem. Dumas se později v roce 1874 stal členem Académie française.
Od románu k divadelní hře
Dáma s kaméliemi byla vydána v roce 1848. V románu nese hrdinka Marguerite Gautier přezdívku dáma s kaméliemi a vypravěč se dozvídá, že její milenec Armand Duval poslal kamélie na její hrob. Dumas ji upravil jako divadelní hru, která měla premiéru v Théâtre du Vaudeville v Paříži 2. února 1852 a okamžitě slavila úspěch. V anglicky mluvících zemích se příběh stal známým jako Camille a jen na Broadwayi bylo uvedeno šestnáct verzí.
Od divadelní hry k opeře
Verdi a jeho partnerka Giuseppina Strepponi byli tu zimu v Paříži a v únoru 1852 hru zhlédli. Skladatel o ní začal okamžitě uvažovat a po návratu do Itálie řekl příteli, že pro Benátky zhudebňuje Dámu s kaméliemi, která se bude pravděpodobně jmenovat La traviata, téma pro naši dobu. Marguerite Gautier se stala Violettou Valéry a Armand Duval se stal Alfredem Germontem. Piave napsal italské libreto. Piave napsal italské libreto a dílo bylo uvedeno v Benátkách v březnu 1853.
Co se v opeře změnilo
Opera zachovává ústřední vzorec: kurtizána, mladý muž z vážené rodiny, otec, který ji požádá, aby se ho vzdala, veřejné ponížení a smrt na souchotiny. Verdi a Piave chtěli současné zasazení, ale představitelé La Fenice trvali na tom, aby se děj odehrával v minulosti, kolem roku 1700, a realistická provedení přišla až v 80. letech 19. století. Název znamená „Bloudící žena" a opera se nejprve jmenovala Violetta. Dumas zasadil příběh do své vlastní doby, a proto jej Verdi vnímal jako téma pro naši dobu.
Co římské představení uchovává
Představení v Římě vypráví Verdiho verzi příběhu ve třech dějstvích: večírek, oběť a smrt. V prvním dějství dává Violetta Alfredovi květinu a žádá ho, aby ji přinesl zpět, až zvadne. Pokud chcete vidět skutečnou ženu, její hrob lze navštívit na hřbitově Montmartre v Paříži, podle Wikipedie.
Proč příběh přetrval
Hra byla dlouhodobě úspěšná. Eugénie Doche, která ztvárnila roli Marguerite na jevišti, vzpomínala, že ji hrála 617krát. V roce 1853 zářila Jean Davenport v první americké produkci, v očištěné verzi, která hrdinku přejmenovala na Camille. O desítky let později nakreslil Alphonse Mucha plakát pro Sarah Bernhardt v této roli, s bílou kamélií jako emblémem. Verdiho opera, napsaná pouhý rok po premiéře hry, zajistila, že příběh přežil svůj pařížský okamžik.
Pro koho to není
Pokud chcete pouze děj opery, průvodce s vysvětlením jej pokrývá rychleji. Tento průvodce je pro čtenáře, kteří chtějí vědět, odkud Violetta pochází, a pro každého, koho zajímá, proč pařížský skandál z 19. století stále drží římské publikum v kostele.
Zdroje